Toxoplazmóza a ostatní infekční onemocnění koček

Parazitární onemocnění koček

Parazitární onemocnění dělíme na edoparazitózy a ektoparazitózy. Endoparazitózy jsou způsobeny parazity,kteří žijí uvnitř těla hostitele-prvoci, tasemnice, hlístice. Ektoparazitózy způsobují parazité žijící na povrchu těla hostitele-roztoči a hmyz.

Nejvýznamnější endoparazitózy koček

Toxoplazmóza

Onemocnění je způsobeno parazitem Toxoplaza gondii, který pouze u koček a kočkovitých šelem jako u definitivních hostitelů dosahuje pohlavní zralosti a prodělává rozmnožování. Roznožování probíhá v tenkém střevě hostitele a dochází k vylučování oocyst trusem kočky. Z trusu kočky se mohou nakazit všichni teplokrevní živočichové (tedy i člověk) a slouží tak jako mezihostilelé, ve kterých toxoplaza vytváří tzv. tkáňové cysty. Klinické příznaky jsou většinou nevýrazné a kočky slouží spíše jako asymptomatičtí nosiči. Vyjímku tvoří imunosuprimovaní jedinci ( např. kočky s infekcí FIV či FeLV), kde onemocnění může vyvolávat zvýšenou teplotu, zvětšení mízních uzlin, průjmy, záněty plic, postižení jater a centrálního nervového systému.Toxoplazmóza se řadí k zoonózám ( onemocnění přenosná ze zvířat na člověka). Je známo , že toxoplazmóza se v latentní fázi nachází asi u třetiny populace. Největší nebezpečí pro člověka představuje transplacentární přenos, ke kterému dochází při akutní toxoplazmóze v prvním trimestru gravidity.Vrozená toxoplazm´óza způsobuje těžké poškození plodu.Rozmnožující se parazit působí u plodu zánětlivou reakci s tkáňovými nekrozami, kde později dochází až k tvorbě kalcifikací. V časnější graviditě díky chybění vlastní obranyschopnosti plodu může dojít k masivnímu zmnožení parazita a závažným následkům (encefalitida, hydrocefalus, hepatitis, ascites apod.)V pozdějších fázích těhotenství jsou příznaky mírnější (ložiska v CNS, hydrocefalus) nebo zcela chybí, ale následky se mohou projevit v dětském věku – nejčastěji postižení očí.

Pro nákazu od koček tedy platí:

• člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku získává odolnost a nemůže se tedy již podruhé nakazit
• pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá - kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2-3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců, ptáků, apod.
• nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, oocysty vyloučené trusem potřebují tzv. dozrát ,aby se staly infekčními, což trvá 2-5 dní - pokud trus odstraňujeme denně tak nebezpečí nehrozí
• je třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí a možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic
• zdroje infekce pro člověka je konzumace tepelně nedostatečně opracovaného masa

Nejvýznamnější ektoparazitózy

Otodektový svrab (ušní prašivina)

Časté onemocnění zevního zvukovodu koček způsobené parazitem Otodectes cynotis.Zvukovod bývá plný tmavě hnědého mazu, který svým vzhledem připomíná kávovou sedlinu. Ucho je bolestivé, svědí a dochází k zánětu zevního zvukovodu. Onemocnění se vyznačuje vysokou nakažlivostí, v některých případech se léze rozšiřují i na krk, záď a ocas. Terapie spočívá v aplikaci antiparazitárních přípravků buď do ucha nebo aplikací ve formě spot-on přípravků.

Virová onemocnění u koček

Virová onemocnění horních dýchacích cest tvoří spolu s chlamýdiemi a mykoplazaty původce tzv.komplexu kočičí rýmy. Jedná se především o viry ze skupiny calicivirů a herpesvirů. Oba viry se šíří kapénkovou infekcí a k nakažení dochází kontaktem s nemocným jedincem nebo s tzv. asymptomatickým nosičem (zvíře, které nejeví klinické příznaky onemocnění).

Průběh onemocnění závisí na imunitním stavu postiženého zvířete. U imunosuprimovaných jedinců a nejmladších věkových kategoriích může nemoc končit smrtí.Mezi typické klinické příznaky patří výtok z nozder a tvorba nálepů v okolí nozder, výtoky z očí, záněty spojivky,vzácněji záněty rohovky, které mohou vést až k oslepnutí.Pozorovat můžeme také změny na povrchu jazyka, na tvrdé patře a sliznici dutiny ústní v podobě puchýřků a erozí.Onemocnění může být doprovázeno zvýšenou teplotou, změnami v apetitu a celkovou skleslostí. U březích koček vede herpesvirová infekce k odúmrti plodů.Terapie je zaměřena především na uvolnění dýchacích cest, rehydrataci, realientaci a potlačení sekundárních bakteriálních infekcí.Oba viry jsou součástí vakcín využívaných při každoroční revakcinaci koček.

Panleukopenie koček

Jedná se o virové onemocnění (původce je parvovirus) postihující předevší nejmladší věkové kategorie, kde může končit i smrtí zvířete.Typická forma onemocnění postihuje koťata kolem 6.týdne stáří a projevuje se letargií, anorexií zvracením, zvýšenou tělesnou teplotou a přítomností úporného krvavého průjmu. Pacienti v důsledku zvracení a průjmu velmi rychle upadají do dehydratace. V krevním obrazu je typický nález leukopenie ( pokles počtu bílých krvinek) a anémie (chudokrevnost).Je známa i perakutní forma tohoto onemocnění, kdy dochází k úhynu koťat bez předchozích klinických příznaků. Pokud se koťata infikují v děloze matky nebo při porodu dochází ke vzniku tzv. syndromu cerebelární hypolazie-v důsledku poškození nervové tkáně parvovirem koťata vykazují poruchy hybnosti a svalové třesy.U dospělých , plně imunokompetentních koček onemocnění probíhá jako několikadenní horečnaté onemocnění spojené s nechutenstvím. Panleukopenie koček je součástí vakcín používaných u koťat k primovkcinaci od 8 týdne věku a součástí každoroční revakcinace koček.

Infekční peritonitida koček (FIP)

Jedná se o velmi vážné virové onemocnění (virus z čeledi Coronaviridae ) postihující většinou mladší věkové kategorie s letální průběhem.Coronaviry tvoří běžnou součást střevní mikroflóry koček, z dosud neznámých příčin (pravděporobná je role imunitního systému)dochází k mutaci v genomu viru a ten se stává patogenním tz.schopným vyvolat FIP.Onemocnění se vyskytuje ve dvou formách-vlké a suché.Při vlhké formě dochází vlivem patologického působení viru na organismus k hromadění tekutiny v hrudních dutinách-ascites (nahroadění tekutiny v břiše), efúze (nahromadění tekutiny v hrudníku),perikardiální efuze (hromadění tekutiny v dutině osrdečníku).. Suchá forma je charakteristická tvorbou tzv. Granulomů, což jsou zánětlivé okrsky lokalizované v různých tkáních v těle (nejčastěji ve střevech , v ledvinách, v játrech , postižena bývý i nervová tkáň.) Proto se onemocnění v této fázi projevuje, nejrůzbńějšími klinickými příznaky -průjem ,zvracení, horečka, chudokrevnost, svalové záškuby.Poěrně často vykazují pacienti také změny na očích. Diagnostika onemocnění je poměrně složitá, definitivní průkaz onemocnění poskytne pouze průkaz virů v makrofázích přítomných v efuzi či v biopticky získaném vzorku změněného orgánu. V současné době je onemocnění neléčitelné a končí vždy smrtelně. Na trhuje k dispozici vakcína, její účinek je však sporný.