Onemocnění vylučovacího systému u koček

Onemocnění ledvin

Ledviny koček slouží v těle k vylučování odpadních produktů metabolismu a k udržování rovnováhy tekutin a elektrolytů v těle. Selhání ledvin dělíme na akutní renální (ARF) a chronické renální selhání (CRF).Pod pojmem akutní renální selhání rozumíme náhlou ztrátu funkce ledvin, která je obvykle reverzibilní, ale může vést k trvalému poškození ledviny, pokud není včas léčena. ARF mohou vyvolat např.traumata, dehydratace, šok, ztráty krve, embólie, srdeční selhání,ucpání močové trubice, působení nefrotoxinů-např.některé léky, ethylenglykol, těžké kovy, některé rostliny např.lilie, infekce. ARF postihuje všechny věkové kategorie a klinické příznaky nastupují velmi rychle. Chronické renální selhání bývá především spojeno s vyšším věkem kočky a jedná se o nevratnou ztrátu funkce ledvin. Onemocnění je vždy patrné až po delší době. Mezi etiologické faktory vyvolávající chronické selhávání ledvin patří glomerulonefritida, amyloidóza ledvin, polycystické onemocnění ledvin (PKD), ledvinné nádory, hyperfunkce štítné žlázy. Pro určení závažnosti CRF se používá mezinárodní klasifikace dle The International Renal Interes Society (IRIS), která hodnotí CRF dle míry azotémie (dle hladiny kreatininu v krvi) na 1.fázi-kočky bez azotémie(kreatinin pod 140), na 2.fázi-kočky s mírnou azotémií (kreatinin 140-250), na 3.fázi-střední azotémie (kreatinin250-440), na fázi 4. -těžká azotémie (kreatinin nad 440).Klinické příznaky onemocnění ledvin zahrnují nechutenství, zvracení, depresi, žíznivost, zvýšený či snížený příjem tekutin, neurologické příznaky v podobě křečí, dehydratace. U CRF dochází také ke zhoršování tělesné kondice, zhoršování kvality srsti, hubnutí, zvracení či průjmu. Diagnostika onemocnění ledvin je založena na kompletním vyšetření krve a především na stanovení míry azotémie (přítomnosti kreatininu a močoviny v periferní krvi), vyšetření moče a ultrasonografickém , případně rentgenologickém vyšetření ledvin. U pacientů s CRF můžeme v periferní krvi detekovat anémii (chudokrevnost), která vzniká na základě neschopnosti buněk ledvinných tubulů tvořit erytropoetin, který se uplatňuje při krvetvorbě. Terapie závisí na vyvolávající příčině. Velmi často se však vyvolávající příčina nepodaří zjistit a provádí se podpůrná terapie zahrnující aplikaci infúzních roztoků, monitoring vnitřního prostředí, při zvracení aplikace antiemetik, případně terapii hypertenze a chudokrevnosti. Nedílnou součástí léčby je dietoterapie ( dieta se sníženým množstvím sodíku a fosforu , s obsahem vysoce kvalitního proteinu).

Genetická onemocnění ledvin u koček

Polycystické onemocnění ledvin - PKD (polycystic kidney disease)

Onemocnění se vyskytuje s predispozicí u perských a exotických koček, ale také u plemene ragdoll, birma, selkirk rex, skotská klapouchá, také u kříženců.

Polycystická choroba ledvin je onemocnění s autosomálně dominantní dědičností, charakterizované tvorbou cyst v tkáni ledvin. Cysty se začínají tvořit od narození, postupně nabývají na velikosti a počtu a narušují funkci ledvin. Vývoj nemoci může probíhat velmi pozvolna a příznaky selhávání ledvin se projeví až v pozdním věk ( nejčastěji po 8. roce života). Nicméně jsou známy i případy, kdy k úhynu došlo i u velmi mladých zvířat.

Průběh a klinické příznaky nemoci: Pacienti s PKD nevykazují dlouhou dobu žádné příznaky onemocnění. Zvířata, která nemají žádné závažné zdravotní potíže (např. počet cyst v ledvinách je minimální), se dožijí často i vysokého věku. Klinické příznaky se objeví až v době, kdy většina funkční tkáně ledvin je poškozena (nahrazena nefunkčními cystami).

Klinické příznaky jsou podobné jako u selhává ledvin z jiných příčin. Zahrnují polyurii (zvýšení objemu moči), normální produkce moči u koček se pohybuje v rozmezí 15-35 ml / kg ž.hm./ den, polydipsie (zvýšení příjmu tekutin) , normální příjem vody se u koček pohybuje kolem 45 ml/kg ž.hm/den, nechutenství, ztrátu hmotnosti, apatii, zvracení, průjmy.

Všechny tyto příznaky jsou nespecifické, narušenou funkci ledvin lze spolehlivě prokázat biochemickým vyšetřením krve. K potvrzení přítomnosti cyst na se využívá ultrasonografické vyšetření ledvin.V současné době je k dispozici genetický test, který umožňuje odhalit genovou mutaci již v raném věku zvířete. Test je neinvazivní (k získání genetického materiálu se využívá stěr bukální sliznice) a provádí se jedenkrát za život zvířete. Samozřejmostí by mělo být nezařazení pozitivního jedince do chovu a pravidelná kontrola zdravotního stavu zvířete (1x ročně ultrazvukové vyšetření ledvin, odběry krve se sledováním hladin močoviny a kreatininu).

Onemocnění je neléčitelné. V současné době neexistuje žádný způsob, jak zabránit tvorbě nebo zpomalení růstu cyst. Terapie spočívá v řadě opatření pomáhajících podpořit funkci narušených ledvin a minimalizovat vliv toxinů na organismus, které se v důsledku ledvinného selhání v těle hromadí. Mezi nejdůležitější aspekty léčby patří intenzivní rehydratační terapie, speciální dietetická opatření, léčba hypertenze, zvracení a anémie.

Hlavním důvodem testování je dědičnost onemocnění. I když kočky nejeví žádné příznaky nemoci, mohou být PKD pozitivní a předat tuto chorobu potomkům.

Problémy s močením u kočky, krev v moči kočky

Problémy s močením jsou často spojeny s onemocněním označovaným jako FeLUTD (Feline Lower Urinary Tract Diseases). Jedná se o název pro skupinu různých onemocnění dolních močových cest koček, stejnými klinickými příznaky jsou:Bolestivé močení kočky, močení s přítomností krve, kočka často močí na neobvyklých místech, zvýšená frekvence mikce kočky. Mezi nejčastější onemocnění zahrnovaná pod FeLUTD patří idiopatická cystitida, urolitiáza , tvorba uretrální zátky. Mezi méně časté příčiny FeLUTD zahrnujeme anatomické abnormality močového ústrojí, nádory , neurologické poruchy a infekce močových cest kočky. Postiženy jsou především kočky s neaktivním stylem života (in door kočky), tvorbou uretrální zátky a obstrukcí močových cest trpí výhradně kocouři. Také větší výskyt se uvádí u koček obézních, krmených převážně suchou potravou.

Pod Pojmem FIC (Fellinní intersticiální cystitis) rozumíme aseptický zánět močových cest koček. Podobné onemocnění je známo i z humání medicíny. Na sliznici močového měchýře koček dochází k tvorbě krvácenin, zvyšuje se propustnost sliznice močového měchýře. Onemocnění se dává do možné souvislosti s nedostatečnou ochranou vrstvou GAG (glykosaminoglykany) na sliznici měchýře. Velkou roli hrají zřejmě také psychické vlivy (stres kočky).

Urolitiáza je tvorba močových kamenů kdekoliv v močových cestách. V minulosti byl nejčastějším typem urolitu struvit, ale v dnešní době stojí na předním místě společně s oxalátem. Přítomnost struvitových kamenů a jejich rozpuštění lze ovlivnit vhodným typem diety, oxalát vyžaduje většinou chirurgické odstranění. Mezi další méně často se vyskytující urolity patří např. urát a xantin. Tvorba uretrální zátky je nebezpečná především u kocourů, kde vede k částečné či úplné obstrukci močových cest. Zátka se skládá z organického materiálu (krev, bílkoviny, infekční agens, buněčný detritus) a anorganického (krystaly). Pokud zátka ucpe močovou trubici úplně a brání odchodu toku moče z močového měchýře, jedná se o velmi vážný stav, který pokud není akutně ošetřen, vede k selhávání ledvin kočky, dehydrataci a smrti zvířete. Terapie onemocnění je vždy celoživotní a vyžaduje pravidelné kontroly, vyšetření moče a močového sedimentu kočky. Terapie je založena na zkrmování speciálním typem krmiva (záleží na typu krystalu a příčině onemocnění) a zvýšení aktivity kočky. Důležité je také zvýšit příjem tekutin, což je možné několika způsoby, např. přechodem na vlhký typ krmení. Většina koček má ráda tekoucí vodu, je tedy vhodné využít kočičí fontánky nebo posadit kočku ke kapajícímu kohoutku.